KOČIČÍ KONCENTRÁK VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH

21.02.2009

Byli jsme kontaktování s prosbou o pomoc při řešení velmi vážné situace týrání zvířat ve východních Čechách. Nachází se tam stará paní – „sběratelka koček“, která přestala zvládat péči o cca 30 koček. Paní je navíc psychicky nemocná, což zřejmě způsobilo, že si neuvědomila, v jaké je situaci. Žije sama v malém domku se třiceti kočkami. Pro kočky nepoužívá žádné záchodky, takže kočky už desítky let chodí kálet, kam je napadne. Neposkytuje jim žádnou veterinární péči, je zásadně proti kastracím – a tak jsou kočky stále březí (v jejich stavu by narkózu ani nepřežily), koťata v té špíně umírají a přežije jich jen málo. Kočky nemají žádný přístup ven, na jaře prý jen do výběhu.

Když jsme se na místo jeli podívat, zažili jsme něco, s čím jsme se dosud nesetkali. Čekali jsme hodně, ale tohle všechna naše očekávání předčilo. Na paní bylo vidět, že kočky jsou jediné, co na světe má, žije sama, rodinu nemá, nikdo se o ni nestará. Je přesvědčená, že kočkám dává maximum a odmítá jakoukoliv kočku někomu vydat. Krmí mlékem, pečivem a masem, pokud maso od někoho dostane. Celý dům je naprosto zničený, zápach naprosto neuvěřitelný, nedýchatelno, velmi vysoká koncentrace čpavku. Prostor pro kočky se skládá ze tří místností a chodby. Paní spí na posteli, která je úplně promočená kočičí močí, kočky chodí kálet nejčastěji do kuchyně na zem, kde je všechno v několikacentimetrové vrstvě kočičích výkalů. V další místnosti mají pelíšky – promočené sedáky od židlí, matrace, starý kočárek a několik úplně pročůraných židlí. Všude po zemi vrstva výkalů. V domě paní nemá nic než kočky a počůraný „nábytek“. Stěny promočené, nasáklé močí. Vypadá to asi tak, jako když zavřete na 30 let několik desítek koček do bytu a neuklízíte po nich. Prostě noční můra. Stejně jako všechno v bytě páchne i majitelka koček. Ta hrůza je nepopsatelná. Co se týče koček, raději ani nemluvit. Nekastrované, neočkované, všechny mají ušní svrab, některé mají úplně zdeformované uši a stále se drbou, kočky mají i vši a plísně, jak se celý den válí v pročůraných „pelíšcích“. Některé mají neskutečnou rýmu a zánět spojivek, jsou pohublé, zdecimované. Předávají si mezi sebou různé nemoci, od herpesviru po leukémii a parazity. Byla katastrofa se na to dívat. Koupili jsme pro kočky konzervy a granule, vrhly se na všechno hladově a div se u toho navzájem nepožraly. Bohužel paní odmítá kočky vydat, nevěří lidem a vše si dělá po svém. I přesto se nám povedlo jednu kočičku vysvobodit. Doslova jsem jí ubrečela, že je kočička slaboučká, nemocná, že jí umře a že se mi strašně líbí, že jí prostě hrozně chci – přemlouvala jsem ji, ať mi kočičku vydá. Pobývala jsem v tom smradu dvě hodiny, než nakonec souhlasila a kočičku jsem si mohla odnést. Prý 30 let nikomu žádnou kočku nedala a asi už ani nedá. Děláme, co můžeme, budeme se snažit vzít co nejvíce kočiček a zachránit je. Do té doby se nabídly dvě dobrovolnice, které za paní každé tři dny chodí, nosí krmení, začínají pomalu tento „chlív“ uklízet, přinesli kočkám záchodky, čisté pelíšky na spaní, misky na krmení, léky, čistí jim uši, oči a podobně.

S takovým člověkem to není jednoduché, jedná se o ubohou trosku člověka, kterému nezbylo nic než kočky a smradlavý byt. Člověk žijící o samotě, na pokraji sil, na sklonku života, který vítá každého člověka, kterému by se mohl svěřit se svým životem. Je mi té paní moc líto, ona kočičky miluje, vůbec si neuvědomuje, že je svým přístupem týrá, že by jim bylo lépe jinde. Neuvědomuje si kvůli své nemoci, že i ona sama musí mít udržovat hygienu, mít k dispozici teplou vodu, spát v čisté posteli a hlavně jíst z čistého nádobí. O svoje kočky se velmi bojí, jednou musela do nemocnice a veterinář všechny její předchozí kočky utratil. Paní se z toho zhroutila a přestala se s lidmi bavit úplně. Paní není zlá, jen stará a nemocná a moc a moc smutná, lítostivá a vděčná za každou pomoc. Tahle situace je proto hodně komplikovaná. Paní nesmí nikdo ublížit a kočičky potřebují pomoc – co dělat? Nezbývá než se snažit za pomocí dobrovolníků vytvořit kočkám takové prostředí, aby nežily ve vlastních výkalech, zajistit jim kvalitní krmení, potřebnou léčbu a postupně kočky paní odebírat, tak, aby jí to nezpůsobilo psychickou újmu a aby nám nepřestala důvěřovat, neboť pak by nás už k sobě nepustila, kočky by se jí hromadily dál a nikdo by jim už nepomohl, dokud by byla paní naživu. Proto je zapotřebí postupovat značně opatrně, klidně a s rozmyslem a hlavně to chce čas.

Dobrovolnice se budou z části starat i o paní, donesou jí nákup, čisté oblečení a pokusí se i jí zajistit nějaký běžnější způsob žití. Vždyť v jejím domě není jediná věc čistá nebo nepočůraná. Nic není bez chlupů a bez zápachu. Všechno tam doslova plave v moči a čvachtá. Kočky jsou navíc všechny velmi přítulné, takže z té mokré podlahy nám skákaly na záda a na klín. Teď si všichni připadáme, že z nás je také cítit všudypřítomná kočičí moč. Samozřejmě jsme se všichni shodli, že by bylo nejlepší, kdyby se povedlo odebrat najednou všechny kočky. Ale zaprvé, paní si „zajistí“ další kočky a za druhé, co se všemi těmi nemocnými kočkami? Museli bychom je zavřít jednu podruhé na infekční izolaci a několik měsíců je složitě léčit a riskovat, že se nějaká choroba přenese na naše zdravé kočky. Některé se ani vyléčit nepodaří, budou chronicky nemocné a možná budou zavřené v klecích trpět mnohem více, než když zůstanou tam, kde jsou a kde jim zajistíme alespoň o něco málo lepší podmínky.

Budeme Vás informovat, jak se situace vyvíjí a kolik kočiček se povedlo dostat ven. První kočička je odrostlé mourovaté kotě se svrabem, má vši, je hubená, s hendikepovaným okem. Jinak čilá, veselá a umístěná v depozitu na Praze 3. Uvítáme samozřejmě krmivo – různé druhy kvalitních granulí, lépe konzerv apod. Stelivo, plastové záchodky, textilie, desinfekční a mycí prostředky, léky pro kočky a antiparazitika. Velmi chceme poděkovat dvěma pečovatelkám, které se zajištění tohoto místa ujaly a budou se starat o paní i o kočičky, aby se vše co nejrychleji dalo natolik do pořádku, aby se už nejednalo o týrání zvířat.

Finančně naší činnost můžete podpořit na čísle účtu: 216955754/0300 u ČSOB

Rádi vystavíme potvrzení pro daňové účely.

Finanční dary využijeme pro léčbu a krmení zachráněné kočičky Lysohlávky, kterou najdete na našem webu ve virtuální adopci, dále také na léčbu dalších koček, které je majitelka ochotná vydat do naší péče.

Denisa Zárybnická a tým záchranářů, Os Toulavé Tlapky

Kontakt: Os Toulavé Tlapky, tel: 776 083 090, www.toulavetlapky.cz